pondělí 22. dubna 2013

Těstoviny Cavaliere Giuseppe Cocco

Po shlédnutí Pekla na talíři o těstovinách jsem i já chtěl vyzkoušet, jak chutnají ty "exkluzivní" super špagety, protože těstoviny jím rád. Doporučované Benedetto Cavalieri ani La Fabbrica della Pasta di Gragnano jsem nikde nesehnal, tak jsem vzal zavděk značkou Cavaliere Giuseppe Cocco pořízenou v Lahůdkářství Sváček. A protože neměli špagety, koupil jsem linguine. Ale jinak jsem testoval v podstatě přesně to, co jsem původně chtěl :)

Doma jsem dost dlouho přemýšlel, jak je upravit, aby vynikla jejich úžasná chuť, kterou jsem rozhodně neplánoval přebít kečupem s eidamem, oblíbenou to špagetovou kombinací mého dětství a vysokoškolského studia. Nakonec jsem se rozhodl pro jednoduchý a rychlý recept s parmazánem a bazalkou (viz níže). Musím říct, že jsem se na ten luxus těšil, zvlášt když mi těstoviny při prodeji přirovnali k autům Rolls Royce (tedy kvalitou, nikoli chutí).

Jak už zmiňovali v Pekle na talíři, jsou těstoviny na omak trochu hrubší než normální špagety, na které jsem zvyklý. Víc jsem je ale syrové nezkoumal a dal je vařit, přesně dle pořadu - dal jsem lžíci soli na 2.5l vody do ní vložil linguine. Bohužel na obalu nepíší, jak dlouho se mají vařit, takže jsem je nechal dělat od oka a průběžně ochutnával.

Dobré byly, to ano. Ale ne tak dobré, jak jsem si představoval, mé velmi vysoké očekávání tedy nesplnily. Ani nevím, co jsem čekal, ale k žádné explozi chutí na jazyku nedošlo, ani mi neunikl jediný nadšený výkřik. Chutnaly mi prostě jako normální dobré těstoviny, za které ovšem nemusím dávat 130 korun.

Jsem rád, že jsem je vyzkoušel, ale pro příště raději zůstanu věrný svým supermarketovým značkám Barilla a Agnesi za čtvrtinu ceny (nebo Garofallo, ale ty nikde moc nevídám). Pro amatéry jako já Cavaliere Giuseppe Cocco asi nejsou určené, protože je nedokážeme docenit. Půl balíčku mám ještě doma, takže na stole se určitě ještě objeví, jen příště asi v jiné kombinaci, třeba mě s omáčkou nebo pestem nadchnou více.

Těstoviny s parmazánem a bazalkou

  • Těstoviny
  • Máslo
  • Čerstvá bazalka
  • Parmazán

Těstoviny uvaříme ve slané vodě al dente. Slijeme je, přidáme kousek másla, na kousky natrhané lístky čerstvé bazalky a parmazán. Všeho dáme dostatek, aby nebyly suché a dobře promícháme. Ihned podáváme.

Ideální prý na gnocchi, ale zkoušel jsem s linguine a také se dobře doplňují.

pondělí 15. dubna 2013

Degustace portského

V sobotu jsme uspořádali první domácí degustaci portského. Účast sice bohužel nebyla tak hojná jak se zpočátku zdálo, ale přesto se akce vydařila a myslím, že si každý přišel na své.

Přechutnali jsme deset vzorků portského vína od čtyř výrobců, od základních vín přes rezervy až po desetileté portské od Cálemu a Vintage 2003 od Kopke. A protože k portskému se hodí výraznější sýry a sladké dezerty, kombinovali jsme vína s dvouplísňovým Bresse Bleu, Roquefortem, čokoládou a vlastnoručně napečenými dezerty.

Kombinacemi jsme se snažili držet doporučení výrobců, ale musím říct, že ne vždy to bylo ku prospěchu. Třeba jinak dobrý Cálem Late Bottled Vintage se s našimi sýry moc nesnesl. Naopak jako vynikající kombinace se ukázalo víno Kopke Reserva Ruby společně se 70% čokoládou J.D.Gross Ecuador (a to jinak hořké vysokoprocentní čokolády vůbec nemusím, když už tak si dám spíš mléčnou).

Z vín samotných mě hodně překvapil Messias Rosé, růžové ruby, od kterého jsem nic moc nečekal a nakonec bylo celkem slušně pitelné. Sice nepatřilo mezi nejlepší lahve co jsme ten den pili, ale přesvědčilo mě, že růžová portská ještě nemám zavrhovat :)

Jako nejlépe hodnocené, alespoň co jsem pochytil, bylo již zmiňované Kopke Vintage 2003. Velmi zajímavě a krásně vonělo, ale bohužel jsem nedokázal identifikovat, co mi vůně připomíná. V chuti bylo krásně jemné, ovocité.

Mě osobně ovšem nejvíce chutnal a tawny reserve Burmester Jockey Club, v kombinaci se sebou samotným. V chuti bylo dobře cítit sušené ovoce, s tím by možná šlo také dobře dohromady.

Za zmínku určitě stojí i Messias Colheita 2000, sice působilo trochu alkoholově, ale jinak bylo chuťově fajn. Ve vůni jsem cítil koňak, čokoládu či kakao. Firma Messias je mimo jiné známá jako výrobce brandy, tak možná odtamtud se do vína dostal ten "koňak" :) Jen příště nesmíme zapomenout podobné lahve nechat dekantovat, tohle bylo zrovna hodně zakalené.

Trochu bílého portského mi doma zbylo, takže tenhle týden plánuji ještě jako soukromý závěr degustace vyzkoušet Portonic :) Bylo by škoda nevyužít hezkého počasí, když konečně přichází jaro.

Za poskytnutí fotografií děkuji Jarmile Šprýchalové Votroubkové.

středa 10. dubna 2013

Chaussée aux Moines

Někdy před třemi lety jsme jako dárek po návratu příbuzné z dovolené dostali francouzský sýr Chaussée aux Moines. Nic jsem o něm samozřejmě nevěděl, ale jeho chuť mě naprosto nadchla. Bohužel jsem netušil, kde by se dal v Čechách sehnat a Google tenkrát zklamal.

Zapsal jsem si tedy alespoň jak se sýr jmenuje a čas od času po něm koukal. A k mé nemalé radosti jsem jej loni objevil na stránkách obchodu Francie24. Radoval jsem se tak "nemale", že o mě přítelkyně prohlásila, že jsem se asi zbláznil :) Sýr jsem nicméně objednal a i když paměť klame a "Mnich" není tak božský než jak jsem si ho pamatoval, pořád jde o můj zatím nejoblíbenější sýr.

Jedná se o polotvrdý lisovaný sýr z kravského mléka s omývanou kůrou. Takové sýry se pravidelně omývají nebo stříkají vodou nebo různými roztoky ze soli či jiných přísad. Receptura pro výrobu tohoto sýra je ovšem tajemstvím rodinné firmy, která jej v regionu Pays de la Loire již od roku 1927 produkuje.

Omývané sýry jsou prý dosti výrazné (osobně s nimi nemám moc zkušenosti), ale Chaussée aux Moines se naštěstí mezi "smradlavé" sýry neřadí. Voní trochu nakysle, vůně kůry mi nejvíce asi připomíná čerstvě zpocené triko (dobrou chuť :)). Po nakrojení je vnitřek sýra cítit jako poctivé čerstvé mléko, žádná vodnatá supermarketovka.

Kůra je tvrdá a chuťově není moc výrazná. Jeden ze vzorků mi přišel lehce štiplavý, ten co mám teď tedy ne. Vnitřek sýra je jemný, chuťově s velmi lehkým nádechem do syrečků.